Hotel NH Senovážné
Praha 1 – Nové Město, Senovážné náměstí 3
Rekonstrukce a dostavba hotelu
autor: Richard Doležal – DaM, David Chromík – CAMA
spolupráce: Jindřich Brož, Darina Jasanská, Irma Konečná, Veronika Jugová, Martin Beránek
projekt: 2007-2012
investor: Casacuberta
náklady: 800 mil. CZK
HPP: 17 550 m2
obestavěný prostor: 69 354 m3
počet NP/PP: 7/3
počet pokojů: 233
Zadáním bylo stavebně upravit stávající objekt na Senovážném náměstí a adaptovat ho na čtyřhvězdičkový hotel pro společnost NH hotels.
Objekt se nachází v centru Prahy. Stavební vývoj domu je stejně jako u většiny budov v této lokalitě složitý. Původně zde stával dům „U bílého koníčka“, v 19. století byl objekt dále rozšiřován a to jak o další patra, tak o objekty v hlouby parcely. Nejrozsáhlejšími úpravami prošel dům ve 30. letech 20. století, kdy budovu vlastnila firma Petzold a využívala jej jako kanceláře a sklady. Uliční trakt byl nastaven o mansardovou střechu, východní dvorní křídlo s pavlačemi bylo rovněž zvýšeno a přibylo zcela nové křídlo západní. V 90. letech dvacátého století prošel objekt zatím poslední rekonstrukcí, při níž byly téměř všechny historicky cenné prvky odstraněny. Z tohoto hlediska stojí za zmínku snad pouze okna a některé dveře. Uliční neorenesanční fasáda je předmětem památkové ochrany.
Dispozice hotelu respektuje zvyklosti operátora při provozování obdobných staveb. Přízemí uličního traktu je pronajímáno, vstup do hotelu ústí do lobby, jenž zabírá téměř celou plochu původního dvora, nově zastřešeného částečně prosklenou střechou.
Lobby je v centrální pozici hotelu a optimálně zpřístupňuje všechny navazující provozy, jako je restaurace, kongres a spa v 1.pp, výtahová hala se schodišti...V suterénech jsou kromě kongresu a spa umístěny šatny pro zaměstnance, technické zázemí a garáže. V nadzemních podlažích jsou situována pokojová patra, vesměs navržena jako trojtrakt s hotelovou chodbou obsluhující přilehlé pokoje.
Využití stávajícího západního dvorního křídla bylo velmi problematické, proto je navrženo jeho odstranění a nahrazení objekty novými. Klíčovým se stala distribuce denního světla do co možná největší části dispozice. Na tvarově velmi složité parcele tak vzniká formace dvou historických a dvou nových křídel seskupených kolem centrálního atria se zelenou střechou. Nové objekty jsou výrazově sceleny pravidelným rytmem oken, odkazující jak na původní objekt, tak na pravidelnost dispozice pokojových pater. Rigidita zvoleného principu je „zjemněna“ pravidelným posunem okenních os a doplněním plasticity fasády. Pro interiér veřejných prostor jsou klíčové průhledy, a to jak v rámci podlaží, tak díky světlíkům a galeriím mezi jednotlivými podlažími nebo exteriérem.