Žižkov City - bloky 09.1 a 09.2

Jana Želivského, U nákladového nádraží, Praha 3

Soutěžní návrh

architekt:

Nextline architekti s.r.o. - Petr Burian, Jiří Havrda

CAMA Architekti - Lenka Chromíková, David Chromík

Stefanie Azmanová, Juraj Biroš, Dagmar Bočanová, Yusuf Ikinci, Agáta Chromíková,

Valentýna Podhájecká, Štěpán Roletzki, Valeriia Sentebová, Marek Šnobr, Eliška Zobačová,

Martin Zaťko

 

Soutěžní studie: 09/2025

Urbanismus místa
Při zpracování návrhu bloků 9.01 a 9.02 Žižkov City situovanými mezi Nákladové nádraží a Olšanské hřbitovy nevstupujeme do území, které by bylo možné nazvat tabula rasa. Tento významný pražský brownfield je velmi důkladně projekčně zpracován Urbaninis-
tickou studií s prvky regulačního plánu (dále jen US) z dílny pražského IPRu. Velká a nejdůležitější část komplexní urbanis-tické práce je v této studii vyřešena. A z našeho pohledu velice dobře vyřešena. Je proto radost detailním designem bloku a jeho nejbližšího okolí zkusit rozvinout takto kvalitně založený záměr. Velké části širších urbanistických souvislostí se věnuje US, na
nás architekty bloků tak zbývá relativně málo věcí k detailnímu dořešení. Vnímáme a oceňujeme, že US v dané lokalitě připouští
v limitovaných a rámcově definovaných pozicích dosáhnout hladi-
nou zástavby až do výše kolem 40 m. Tento faktor je dle našeho názoru schopen posunout běžnou (a zjevně předpokládanou) struktu-ru blokového města blíže ke hmotově zajímavější struktuře. Intenzivnější zastavování v daném místě má opodstatnění a napomáhá žádoucí koncentraci hustoty zalidnění širšího centra města.
Bloky mají jasně definované zasazení do lokální dopravní sítě. Těsná blízkost zastávek MHD a důkladná struktura cyklostezek i vazba na nedaleké metro dává předpoklad vzniku města krátkých vzdáleností, kde individuální automobilita ustupuje žádoucím způsobem do pozadí. Klíčové impulsy pro řešené území vidíme na horizontu dva: protažení tramvajové trati po severním okraji
NNŽ a adaptace historické budovy nádraží na nové funkce včetně oživení a zprůchodnění jeho  parteru.

                                                                                                                                                      
Koncept řešení                                                                                                                                          Naše pojetí dvojice bloků vzešlo ze čtyř podobně důležitých pilířů.
_základní hmotová stratifikace
_vyřešení středního měřítka rozčlenění
_definování charakterů veřejného prostoru
_překlopení lokálního kontextu do materializace

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                       

Základní hmotová stratifikace
Tímto termínem míníme pojetí základního rozvržení hmot, pozicování věží, práci s uzavřenou nebo otevřenou stavební čárou a vazbu na další pokračující bloky směrem na východ. Pro pozice max. 12pod-lažních věží existují prostorové limity v US a také je pro jejich umisťování podstatný dopad na denní osvětlení v předběžné osvětlovací studii dle zadání. Velikostní parametry jsou tudíž z US jasné. Naší prací je pak určení polohy věží v rámci bloků. V souladu s predikcí studie DO pracujeme s pozicemi mimo severojižní meziblokové ulice. Věže považujeme za osvěžení kompozice a jejich počet tak maximalizujeme na celkový počet 6 (4x blok 9.01 a 2x blok 9.02). První, západní blok se tak posouvá do role čitelné „lokomotivy“ vlaku tvořeného vagony dalších východnějších bloků v území.  Od zcela pevného západního průčelí pak směrem dál na východ pracujeme se zásahy do uzavřeného obvodu bloku předpokládaného regulací. Plně souladu s US tak pootevíráme ve hmotách cezury označující mj. místa průchodnosti přes vnitroblok. Tyto štěrbiny jsou záměrně relativně úzké tak,      aby se pocit sevřeného blokového města nevytrácel. Místa rozpojení bloku jsou pro nás zároveň markerem toho, že se zde proměňuje typ designu pláště.

 

Vyřešení středního měřítka rozčlenění                                                                                                    Pro nás úplně kruciální otázka. Jak rozčlenit takto mohutné bloky? Jak jim dát lidské, střední měřítko, které člověk potřebuje, rád jej vnímá, a na které je zvyklý. A nejít při tom jen cestou před-stírání rostlého města přelomu 19. a 20. století... Naší odpovědí pro zhruba 4/7 území je fragmentace do prostorových boxů. Na ste-jném principu, jako se staví z dřevěných kostek anebo jakým se
vrší krabice při přepravě a skladování zboží (esence NNŽ). Základ-ní kompoziční jednotkou se stává „kostka“ o průčelní stěně veliko-sti cca 12x12m. Sérii takovýchto pravoúhlých boxů lze naskládat podél mírně nepravoúhlé stavební čáry a nepřijít při tom o pravé úhly v dispozicích. Tahle stavební jednotka má výšku čtyř podlaží. Tudíž z ní lze beze zbytku poskládat jak kompozici o celkové standardní výšce 8 podlaží, tak věže vysoké 12 podlaží – obě podlažnosti jsou dělitelné čtyřmi. A tam, kde lze stavební čáru už více porušit, tam kostky stavebnice rozposouváváme v předozadním směru.   Některé konzolujeme nad chodník, některé naopak zasouváme. Případně na některých místech jako jsou nároží nebo koncové sekce vyváříme záměrně „poruchy“ v jejich jinak pravidelném řazení nebo orientaci. Aby se princip stavebnice stal ještě víc čitelný, barevně variujeme cihelný plášť těchto boxů. V partiích bloku, kde jsme více limitováni výškou, je na místo stavebnice navržena standardnější kompozice sestavená ze dvou nárožních hmot a jedné podélné středové sekce. Kombinace obou principů nám připadá efektivní – omezit se pouze na jeden z nich, by nám připadalo příliš monotónní při dané velikosti bloků.